Existuje mnoho typů mastku.

Název mastek nepopisuje různorodost tohoto minerálu v přírodě. Na jedné straně je mastek čistý křemičitan hořečnatý, na straně druhé je to obecný výraz pro horniny obsahující více minerálů.
Čistý mastek má chemický vzorec Mg3[Si4O10(OH)2]. Teoretická chemická analýza vykazuje následující hodnoty:
SiO2 63,5%
MgO 31,7%
H2O 4,8%
Chemicky čistý mastek je velmi vzácný, nejčastěji bývá znečištěn uhličitany - magnezit, dolomit, vápenec, v menší míře slídou a křemenem.
 

Mastkové rudy se liší podle mineralogického složení - poměrem mastku a ostatních minerálů. Nejznámějším, mastku příbuzným minerálem, je chlorit. Chlorit (z řeckého Khlôros - zelený) je zastoupen v různých poměrech, strukturou a chemicky je velmi podobný mastku, je ale o něco více reaktivní.
 

Mastek je nejměkčí známý minerál ( dle stupnice Mohs=1 ), je prakticky ve vodě nerozpustný, stejně tak jako ve slabých kyselinách a alkáliích. Není výbušný ani hořlavý, má velice malou chemickou reaktivitu, je to výborný tepelný a elektrický izolant. Jeho kluznost je dána oddělováním a klouzáním jednotlivých destiček - lamel. Hladké, hydrofobní a vodu odpuzující destičky po sobě kloužou a mastku tak dávají specifické kluzné "mastné" vlastnosti. Komerční typy mastků jsou tvrdší díky nečistotám, které obsahují.
 

Barva surového (nezpracovaného) mastku je šedá až zelená, růžová a zřídka i bílá. Většina evropských ložisek jsou nízké až střední kvality, vzhledem ke svému znečištění jsou převážně šedé barvy. Ložiska chemicky čistého, kvalitního bílého mastku se nalézají v Asii a Austrálii, laciné, vysoce kvalitní a bílé mastky s bělostí přes 92 se prodávají pouze u firmy KOLTEX COLOR.

Čistý mastek zůstává za přítomnosti jiných chemických činidel nezměněný. Typy obsahující uhličitany a chlorit mají vyšší rozpustnost v kyselinách.